Česká republika - Nejvyšší správní soud, 2 srpen 2012, H.R. proti Ministerstvu vnitra, 5 Azs 2/2012-49

Země, kde bylo rozhodnutí vydáno:
Země žadatele:
Date of Decision:
02-08-2012
Číslo rozhodnutí:
Česká republika: Nejvyšší správní soud, H.R. proti Ministerstvu vnitra, 2.8. 2012, č.j. 5 Azs 2/2012-49
Název soudu:
Nejvyšší správní soud
Printer-friendly versionPrinter-friendly versionPDF versionPDF version
Shrnutí : 

Závěry o vyloučení z ochrany musejí být podloženy skutkovým zjištěním a nelze je tím spíš presumovat u žadatele, kterého správní organ v posouzení otázky azylu označí za nevěrohodného. Příslušnost k armádě v režimu Saddáma Husajna lze, navíc v kombinaci se sunnitským vyznáním žadatele, chápat jako důvod odůvodněného strachu z pronásledování  pro příslušnost k určité sociální skupině.

Skutkový stav : 

Příslušník armády v režimu Saddáma Husajna uprchl do ČR, kde v roce 2007 požádal s celou rodinou o azyl poté, co došlo k únosu jeho syna a vydírání a opakovaným fyzickým útokům na jeho osobu ze strany šíítských ozbrojených milic. Ministerstvo vnitra žádost o azyl u všech zamítlo, přičemž ženě a dětem udělilo doplňkovou ochranu. U žadatele samotného pak bylo konstatováno, že je z ochrany vyloučen,neboť se dopustil činů v rozporu se zásadami a cíli OSN a zločinů proti lidskosti. Rozhodnutí zrušil na základě žaloby jmenovaného z části  krajský soud, v celém rozsahu pak NSS.

Rozhodnutí a odůvodnění: 

Správní organ pochybil, když na jednu stranu výpověď žadatele považoval za nevěrohodnou pro posouzení obav z pronásledování, na stranu druhou vzal za prokázané (pro vyloučení z ochrany), že žadatel v armádě působil a dle správního orgánu z toho nutno dovozovat jeho podíl na zločinech proti lidskosti a činech v rozporu se zásadami a cíly OSN. Z důkazů doložených ve správním spise důvody pro vyloučení nevyplývají. Navíc správní orgán i krajský soud pochybily, když se nezabývaly odůvodněným strachem z pronásledování, který žadatel spojuje se svým působením v armádě za minulého režimu. Důkazy předložené žadatelem nebyly zpochybněny, a lze tak mít za prokázané, že jmenovaný je občanem Iráku, působil v armádě S.H. a je sunnitského vyznání. Lze tedy mít za to, že postavení stěžovatele lze kvalifikovat jako příslušnost k určité sociální skupině.  Tuto skupinu lze„poměrně přesně vymezit, jedná se o osoby, které před pádem režimu Saddáma Husajna působily v irácké armádě, v jiných ozbrojených složkách, nebo se podílely na výkonu moci, a z tohoto důvodu jsou ostatním obyvatelstvem vnímáni jako přívrženci či představitelé bývalého režimu, zvláště pokud jsou zároveň sunnitského vyznání. Jedná se o poměrně přesně určitelnou skupinu osob v identifikovatelném shodném či obdobném postavení, které by mohly být podle uvedeného doporučení UNHCR vystaveny hrozbě pronásledování ze strany ozbrojených skupin, jejichž útokům není irácká vláda prozatím schopna zabránit.“

Správní orgán i soud se těmito důvody odůvodněného strachu z pronásledování měly zabývat. V rozporu se zákonem jsou také závěry správního orgánu, že motivem případného pronásledování by byla pomsta na žadateli za to, čeho se dopustil. Motivy původců pronásledování jsou pro naplnění definice odůvodněného strachu zcela irelevantní.

Výsledek: 

Rozsudek i rozhodnutí  správního orgánu zrušeno

Komentáře/Poznámky: 

Rozhodnutí  NSS doslova cituje část doporučení UNHCR o potřebě mezinárodní ochrany žadatelů z Iráku, kde je poukazováno na velice problematické postavení těchto osob a na jejich pronásledování.

Jiné citované zdroje: 

Doporučení UNHCR k potřebě mezinárodní ochrany žadatelů o azyl z Iráku (2007)