Česká republika - Nejvyšší správní soud, 14 leden 2004, A.C. proti Ministerstvu vnitra, Azs 69/2003-49

Země, kde bylo rozhodnutí vydáno:
Země žadatele:
Date of Decision:
14-01-2004
Číslo rozhodnutí:
2 Azs 69/2003 – 49
Název soudu:
Nejvyšší správní soud
Printer-friendly versionPrinter-friendly versionPDF versionPDF version
Shrnutí : 

Příslušnost ke skupině lidí, kteří nemají moc ani vlivné přátele nelze označit jako příslušnost k určité sociální skupině a zakládat tak důvod pro udělení azylu.

Skutkový stav : 

Žadatel opustil Moldávii v 90. letech 20. století, jelikož (jak vypověděl) byl pronásledován členy ozbrojených sil (policie a armády) a toto pronásledování bylo tolerováno ze strany úřadů země jeho původu. Údajně měl být pronásledován z důvodu příslušnosti k sociální skupině – skupině lidí, kteří nemají moc ani vlivné přátele (žadatel měl ekonomické problémy a špatné rodinné vztahy). V České republice požádal o mezinárodní ochranu v roce 2003, ale jeho žádost byla zamítnuta příslušným úřadem (Ministerstvo vnitra ČR – Odbor azylové a migrační politiky), jelikož bylo rozhodnuto, že žádost je zjevně nedůvodná, protože dle příslušného úřadu žadatel uváděl pouze skutečnosti zjevně nevěrohodné. Žadatel podal proti rozhodnutí příslušného úřadu žalobu ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, ta ale byla zamítnuta. Žadatel následně podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Rozhodnutí a odůvodnění: 

Nejvyšší správní soud nejprve odkázal na své předchozí rozhodnutí č. 2 Azs 40/2003, v němž uvedl, že sociální skupina ve smyslu zákona o azylu je společenský útvar, který je určitý natolik přesně, aby byl vůbec způsobilý k pronásledování.

Příslušnost k sociální skupině je nutno vnímat jako možnost, na jejímž základě může Česká republika poskytnout ochranu i z jiných důvodů motivující pronásledování, než z důvodu rasy, náboženství, národnosti či politického přesvědčení. Takovými důvody jsou typicky příslušnost k sexuálním menšinám, skupinám spojeným přesvědčením nenáboženské a nepolitické povahy a jiným skupinám, jevícím znak způsobilý k pronásledování, jenž nemusel být zákonodárci v době přijímání zákona o azylu vůbec znám. Důvodem pro zařazení do fenoménu sociální skupiny ve smyslu zákona o azylu proto nemůže být příslušnost mezi skupinu lidí, kteří nemají moc ani vlivné přátele, jelikož se nejedná o objektivní ověřitelnou skutečnost, ale o pocit, jímž v určité fázi svého života může trpět takřka jakýkoli člověk v jakékoli reálně existující společnosti. Společnost postavená na stejném vlivu všech osob je pouze ideálním konceptem, dosud v plné míře nikdy nerealizovaným. Všechny společnosti obsahují v každém okamžiku mnoho lidí majících pocit, že nemají dostatečný vliv. Bylo by absurdní a proti smyslu institutu azylu uznat tuto skutečnost jako důvod přiznání azylu. Z těchto důvodů Nejvyšší správní soud rozhodl, že žadatel neuvedl v průběhu azylového řízení skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodu příslušnosti k určitě sociální skupině (podle § 12 zákona o azylu), jeho žádost byla tedy zamítnuta v souladu s § 16 zákona o azylu jako zjevně nedůvodná.

Výsledek: 

Kasační stížnost byla zamítnuta a rozhodnutí krajského soudu potvrzeno.

Komentáře/Poznámky: 

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 2 Azs 69/2003 – 49 ze dne 14. 1. 2009 dostupné na www.nssoud.cz

Case Law Cited: 

Czech Republic - 2 Azs 40/2003 (Supreme Administrative Court)