Česká republika - Nejvyšší správní soud, 28 listopad 2008, P.T. proti Ministerstvu vnitra, 5 Azs 46/2008-71

Země, kde bylo rozhodnutí vydáno:
Země žadatele:
Date of Decision:
28-11-2008
Číslo rozhodnutí:
5 Azs 46/2008-71
Název soudu:
Nejvyšší správní soud
Printer-friendly versionPrinter-friendly version
Shrnutí : 

Posouzení žádosti jako zjevně nedůvodné vyžaduje třístupňový test:  (1) zda hrozí stěžovateli vyhoštění nebo vydání k trestnímu stíhání do ciziny, (2) zda mohl žadatel podat žádost dříve a (3) zda je z postupu žadatele patrné, že žádost podal „pouze“ s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění nebo vydání.

Článek 9 Evropské úmluvy o lidských právech nemá na rozdíl např. od čl. 3 a čl. 8 téže úmluvy extrateritoriální účinky. Navrácení jednotlivce do země, kde mu hrozí omezení jeho náboženské svobody, které nedosahuje intenzity zásahu do jeho práv podle čl. 3 úmluvy, není v rozporu s úmluvou. Takové navrácení nemůže ani prima facie představovat vážnou újmu pro účely posouzení doplňkové ochrany.

Skutkový stav : 

Žadatel původem z Ukrajiny tvrdil, že měl na Ukrajině autonehodu. Majitel druhého automobilu po něm požadoval náhradu škody ve výši 10 000 EUR a v této souvislosti žadateli vyhrožoval. Žadatel se neobrátil na státní orgány, protože majitelem poškozeného auta byl prokurátor Rovenské oblasti.

V případě návratu do země původu se žadatel obával (1) naplnění výhrůžek v souvislosti s nehodou, (2) možných zdravotních rizik z důvodu pobytu v oblasti zasažené černobylskou havárií a (3) újmy z důvodu konverze z pravoslavné víry na evangelickou víru.

Ministerstvo vnitra zamítlo žádost jako zjevně nedůvodnou.

Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu.

Žadatel podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Rozhodnutí a odůvodnění: 

Nejvyšší správní soud odkázal nejprve na svůj rozsudek ze dne ze dne 15. 8. 2008, čj. 5 Azs 24/2008- 48, ve kterém dovodil, že z čl. 13 a 18 kvalifikační směrnice ve spojení s čl. 23 odst. 4 písm. i) a j) procedurální směrnice vyplývá, že žádost o mezinárodní ochranu lze posoudit jako zjevně nedůvodnou, pokud žadatel podává žádost „pouze“ proto, aby pozdržel nebo zmařil výkon dřívějšího anebo blížícího se rozhodnutí, které by vedlo k jeho vyhoštění.

Použití ustanovení § 16 odst. 2 zákona o azylu (zjevně nedůvodná žádost) vyžaduje třístupňový test: (1) zda hrozí stěžovateli vyhoštění nebo vydání k trestnímu stíhání do ciziny, (2) zda mohl žadatel požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve a (3) zda je z postupu žadatele patrné, že žádost o mezinárodní ochranu podal „pouze“ s cílem vyhnout se tomuto hrozícímu vyhoštění nebo vydání k trestnímu stíhání do ciziny. Tyto tři podmínky musí být splněny kumulativně.

V projednávaném případě stěžovatel pobýval nelegálně na území České republiky po dobu 3 let, přičemž sám připustil, že o možnosti podat žádost o mezinárodní ochranu již delší dobu věděl. Tyto dva faktory výrazně snižují věrohodnost stěžovatele, nicméně samy o sobě nejsou rozhodující. Soud proto přistoupil k posouzení námitek žadatele směřujících k aplikaci § 12 (podmínky udělení azylu) a § 14a (podmínky udělení doplňkové ochrany) zákona o azylu.

Ve vztahu k tvrzené újmě spojené s konverzí z pravoslavné víry na evangelickou víru Nejvyšší správní soud zdůraznil, že Evropský soud pro lidská práva dosud nikdy nekonstatoval, že by navrácení jednotlivce do země, kde mu hrozí omezení jeho náboženské svobody, které nedosahuje intenzity čl. 3 EÚLP, bylo v rozporu s EÚLP. K obdobnému závěru dospěly i soudy jiných smluvních stran EÚLP [srov. např. Ullah v Special Adjudicator [2002] EWCA Civ 1856 (16. 12. 2002), [2002] EWCA Civ 1856, [2003] 1 WLR 770, [2003] INLR 74, § 63-64; či R v Special Adjudicator (Respondent) ex parte Ullah [2004] UKHL 26 (17. 6. 2004)] a doktrína (srov. např. JORRO, P., SYMES, P.: Review of Asylum Law & Practice. Lexis Nexis, 2003, str. 403-404). Článek 9 Úmluvy totiž nemá na rozdíl např. od čl. 3 a 8 Úmluvy extrateritoriální účinky.

Soud uzavřel, že žadatel nesplnil podmínky pro udělení azylu. V případě tvrzené hrozby naplnění výhrůžek v souvislosti s nehodou a hrozby možných zdravotních rizik z důvodu pobytu v oblasti zasažené černobylskou havárií, soud neshledal spojitost s azylově relevantními důvody. U tvrzeného strachu z pronásledování z důvodu konverze žadatel neprokázal, že by k realizaci této hrozby (resp. jakou formou) v případě jeho návratu na Ukrajinu mohlo dojít.

Žadatel rovněž nesplnil podmínky pro udělení doplňkové ochrany: (1) pokud jde o hrozbu vážné újmy z důvodu konverze, vyhoštění jednotlivce do země, kde mu hrozí omezení jeho náboženské svobody, které nedosahuje intenzity čl. 3 EÚLP, není v rozporu s EÚLP, neboť čl. 9 EÚLP nemá extrateritoriální účinky; (2) pokud jde o možná zdravotní rizika, žadatel nevyužil možnosti se přesunout do jiné části Ukrajiny; (3) výhrůžek v souvislosti s nehodou nedosahovaly dostatečného stupně intenzity vyžadovaného čl. 3 EÚLP a žadatel neunesl důkazní břemeno vyžadované čl. 3 EÚLP. Stěžovatelovy osobní, příp. rodinné vazby v ČR nemohly prima facie představovat důvod zabraňující na základě čl. 8 EÚLP vycestování stěžovatele.

Výsledek: 

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žadatele.

Komentáře/Poznámky: 

Nejvyšší správní soud sice vytkl, že podmínky pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné nebyly zcela splněny (v bodu 3), ale kasační stížnosti stěžovatele nakonec nevyhověl, protože sám meritorně přezkoumal splnění podmínek obou forem ochrany a dospěl k názoru, že je žadatel nesplňuje.

Nejvyšší správní soud se zabýval možnou extrateritoriální aplikací čl. 9 EÚLP, protože zákon o azylu obsahuje nad rámec kvalifikační směrnice čtvrtý důvod pro udělení doplňkové ochrany – rozpor s mezinárodními závazky.

Jiné citované zdroje: 

JORRO, P., SYMES, P.: Review of Asylum Law & Practice. Lexis Nexis, 2003

Case Law Cited: 

Czech Republic - 5 Azs 24/2008-48 (Supreme Administrative Court)

UK - R (on the application of Ullah) v Special Adjudicator, Do v Secretary of State for the Home Department [2004] UKHL 26, [2004] 3 All ER 785, [2004] 2 AC 323, [2004] 3 WLR 23