Česká republika - Nejvyšší správní soud, 19 květen 2004, M.I. proti Ministerstvu vnitra, 5 Azs 63/2004-60

Země, kde bylo rozhodnutí vydáno:
Země žadatele:
Date of Decision:
19-05-2004
Číslo rozhodnutí:
5 Azs 63/2004-60
Název soudu:
Nejvyšší správní soud
National / Other Legislative Provisions:
Czech Republic - Asylum Act (325/1999 Coll.) - Art 12
Printer-friendly versionPrinter-friendly version
Shrnutí : 

Rozsudek definoval určitou sociální skupinu jako skupinu osob, která sdílí objektivně společnou charakteristiku nebo je alespoň takto společností vnímána. Tato charakteristika má často povahu vrozeného, nezměnitelného rysu nebo je jinak zásadní pro lidskou identitu, svědomí nebo výkon lidských práv dotyčných osob. Riziko pronásledování samo o sobě tuto charakteristiku nepředstavuje.

Skutkový stav : 

Žadatel původem z Ukrajiny tvrdil, že patří do sociální skupiny nezaměstnaných. Nemá možnost najít si v zemi původu zaměstnání, nejsou mu vypláceny ani minimální sociální dávky nebo dávky hmotného zabezpečení uchazeče o zaměstnání. Jedinou možností, jak se uživit, je trestná činnost nebo odchod ze země původu. Státní orgány neřeší a tolerují tento stav, který lze podle stěžovatele označit za pronásledování z důvodu příslušnosti k sociální skupině nezaměstnaných. Tam, kde místní obyvatelstvo páchá diskriminační či jinak postihující činy, mohou být tyto činy považovány za pronásledování, pokud je státní orgány vědomě tolerují nebo odmítají zajistit účinnou ochranu nebo toho nejsou schopny.

Ministerstvo vnitra žadateli azyl neudělilo.

Krajský soud v Plzni zamítl žalobu.

Žadatel podal kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

Rozhodnutí a odůvodnění: 

Nejvyšší správní soud připomněl, že zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, nedefinuje pojem „příslušnost k určité sociální skupině“. Tento termín není upřesněn ani v čl. 1 písm. A bodu 2 Úmluvy o uprchlících z r. 1951. Soud proto vyšel z judikatury zahraničních soudů (kterou však blíže neupřesnil). Tato judikatura rozlišuje dva přístupy.

První je založen na tzv. chráněné charakteristice. Klade důraz na nezměnitelnou charakteristiku, která je pro člověka natolik zásadní, že by neměl být nucen se jí vzdát. Je buď vrozená (např. pohlaví, etnická příslušnost) nebo je nezměnitelná z jiných důvodů (např. historických, povolání, stav). Takto byly vymezeny např. sociální skupina rodiny, žen, homosexuálů.

Druhý přístup je založen na sociální percepci a zjišťuje, zda skupina je spojena s určitou charakteristikou, která ji identifikuje nebo ze společnosti vyděluje.

Důsledkem těchto dvou přístupů nemusí být vždy shodný náhled tam, kde je sociální skupina charakterizována skutečností, která není vrozená či pro lidskou důstojnost zásadní, např. určitého povolání nebo sociální třídy.

Dále soud zdůraznil, že „pronásledování“ není samo o sobě definičním prvkem, který určuje sociální skupinu, byť pronásledování pomůže k tomu, aby určitá skupina lidí byla jako zvláštní sociální skupina vnímána.

Není zapotřebí, aby se členové určité sociální skupiny znali, nemusí se vzájemně stýkat ani tvořit soudržnou skupinu.

Soud uzavřel, že určitá sociální skupina je tedy skupina osob sdílející objektivně společnou charakteristiku nebo je alespoň takto společností vnímána. Tato charakteristika má často povahu vrozeného, nezměnitelného rysu nebo je jinak zásadní pro lidskou identitu, svědomí nebo výkon lidských práv dotyčných osob. Riziko pronásledování tuto charakteristiku nepředstavuje. V této souvislosti soud odkázal na doporučení UNHCR v oblasti poskytování mezinárodní ochrany, HCR/GIP/02/02 ze dne 7. 5. 2002. 

Pohledem výše uvedených kritérií lze podle soudu skutečně hovořit o sociální skupině nezaměstnaných.

V daném případě však stěžovatel neprokázal, že by pro svou příslušnost k sociální skupině nezaměstnaných byl jakkoliv pronásledován, neboť v souladu s konstantní judikaturou soudů, pronásledováním není tíživá ekonomická situace sama o sobě. Jinou formou pronásledování stěžovatel netvrdil a nelze ji vyčíst ani z obsahu důkazů shromážděných ministerstvem.

Výsledek: 

Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost žadatele.

Komentáře/Poznámky: 

Nejvyšší správní soud rozhodoval před uplynutím transpoziční lhůty kvalifikační směrnice. Sociální skupinu definoval pro žadatele příznivěji než čl. 10 odst. 1 písm. d) kvalifikační směrnice stanovil podmínky společné charakteristiky a sociální percepce alternativně, tedy že určitá skupina sdílí objektivně společnou charakteristikunebo je alespoň takto společností vnímána. Kvalifikační směrnice stanoví, že skupina sdílí společnou charakteristiku a je okolní společností vnímá jako odlišná.

Jiné citované zdroje: 

doporučení UNHCR v oblasti poskytování mezinárodní ochrany, HCR/GIP/02/02 ze dne 7. 5. 2002